admin, 2.12.2010

Vladimír Kebza: kromě sraní na společnost mě nic nenapadá

O počátcích tvé hudební kariéry jako takové toho víme celkem dost, ale co tě přivedlo do punkových a grungeových vod?

K punku (respektive punk rocku) jsem se dostal někdy ve čtvrté třídě, a to díky kapele Offspring, jejichž Americana se tehdy hrála všude. Byla to přímá a syrová muzika, kterou nešlo přeslechnout. Pokud jde o kapely, kterým bychom dnes řekli "ty méně komerční", začal jsem je objevovat vcelku náhodně - většinu navíc až v době, kdy jsem sám začal hrát v kapele. Co se týká grunge, asi jako většina vyznavačů tohoto hudebního a kulturního hnutí jsem k němu přišel prostřednictvím Nirvany. Bylo to v době kolem mých sedmnácti let, kdy jsem se snažil rozšiřovat svoje povědomí o hudebních interpretech, což je oblast, kterou, musím se přiznat, ani dnes po všech stránkách stále zcela prozkoumanou nemám. Výraz devadesátých let v kultuře, hudbu nevyjímaje, mě oslovil, načež jsem začal přicházet do bližšího styku i s dalšími žánrovými skupinami - hlavně Pearl Jam, Pixies nebo Alice in Chains, což je kapela, která mi ze všech grungeových souborů přijde nejsvéráznější.

Posluchači si svůj názor jistě udělají sami, ale mě by zajímalo jak to vidíš ty - snažíš se svojí tvorbou co nejvíce přiblížit ke svým vzorům, nebo spíše vybudovat na jejich základech svůj specifický styl?

Dříve - a to především v době, kdy jsme s kapelou začínali, jsem se svým oblíbeným interpretům snažil přiblížit možná i víc, než by bývalo bylo zdrávo, ale zpětně musím konstatovat, že je to záležitostí naprosto přirozenou. Hudební tvorba nejen moje, ale troufám si říct, že téměř naprosto každého, kdo někdy v muzice působil, je vždy ovlivněna podvědomými motivy a melodiemi, se kterými přicházíme do styku. Logicky největší vliv má pak hudba, jak ji slýcháme nejčastěji. Dnes se už dávno nesnažím svým favoritům podobat, ale pokud jde o kompozici vlastní muziky, úplně se toho zbavit podle mě nelze.

pokračovat na stránku 2/4