Navštivte nás i zde:
Validace
pozn.: Na hlavní stránce v novinkách se zobrazují pouze příspěvky zveřejněné v aktuálním kalendářním měsíci.
Starší články naleznete v archivu (odkazy vpravo).
admin, 28.12.2010
Jaký pro nás byl rok 2010?
Ačkoliv sám toto nemám příliš v lásce, rozhodl jsem se napsat pojednání o tom, jaký pro nás vlastně byl rok 2010, který během pár dnů skončí, tedy jakousi subjektivněji zabarvenou výroční zprávu. Jak začít? Podobně jako loni, i letos došlo k několika poměrně zásadním skutečnostem, které na dění kolem kapely měly značný vliv. První z nich je odchod Slávy a návrat staronového basáka Bobshe. To se událo během letních prázdnin; poslední koncert (který po hudební stránce dle mého názoru stále nebyl překonán) se Slávou jsme odehráli 4. června v Chapeau Rouge, přičemž Bobshova premiéra přišla 6. srpna v Modré Vopici, kde se nám to pro změnu příliš nepovedlo. Sláva nyní hraje v kapele CheckPoint a Bobshe to s námi, doufám, stále baví. Druhá změna v podobě Tomásova odchodu do Vídně pro nás byla a je mnohem citelnější. Přes brzkou realizaci jedné zkoušky s novým a nadějným bubeníkem jsme se nakonec rozhodli ponechat tradiční sestavu. Už se mi o tom ani nechce psát, jelikož jsem se k tomu vyjadřoval již mnohokrát, každý má navíc trochu jiný náhled na naše počínání, pouze bych rád dodal, že se náš bubeník možná na jaře vrátí zpět do Prahy, ale otázka, jak to bude fungovat, je stále otevřená. V této souvislosti bych rovněž asi neměl tajit skutečnost, že se v únoru budu ucházet o semestrální studijní pobyt v zahraničí v rámci programu Erasmus, což by se týkalo období přes podzim příštího roku do prosince či ledna – ani zde však zatím není nic jistého.
Pojďme se nyní přesunout k cifrám. Letos jsme odehráli devět koncertů, což je vzhledem ke dvěma zkouškovým obdobím a zmatečným érám „hledání basáka“ (ony necelé dva měsíce v létě) a „porakouštění Tomáse“ (od začátku října dodnes) ucházející číslo, minimálně po boku údaje z loňska, kdy byly koncerty jen tři. Rád bych v pozitivním slova smyslu připomněl a vyzdvihl dva z těch letošních: zaprvé zmíněný večer v Chapeau Rouge, kde nás i posluchače příjemně překvapil výborný zvuk a takřka úplná absence chyb při hraní, opomenu-li však hudební hledisko, naším nejlepším koncertem lze nazvat i koncert 30. září v Matrixu. Šlo o tradiční večer New&Free, kde jsme hráli jako poslední, začali jsme až dlouho po desáté, ale i tak se těšili na poměry obrovské návštěvnosti, již podpořily i osobnosti, které na nás pravidelně nechodí (Zelí, Rogo, mladý pár mých studentů angličtiny…). Co bylo však nejdůležitější, publikum se výborně bavilo a naše prasárny si evidentně užívalo. Vzhledem k symboličnosti koncertu (poslední před Tomásovým odjezdem) to možná bylo skutečně nejlepší vystoupení, byť jsme podle mě zas až tak dobře nezahráli.